Vyrazit na nafukovací kánoi mezi piraně do Amazonie? Nemyslitelné. Ovšem to byste se nesměli jmenovat Markéta Hanáková, Zdeněk Hodinář, Dan Boblach a Katka Míčková.
Výpravě se podařilo úspěšně sjet 220 km dlouhý úsek řek Zuid a Lucie v naprosto liduprázdné džungli. V okamžiku, kdy dobrodruzi odrazili s kánoemi od břehu, nebylo už cesty zpět a nedalo se vrátit a skupině nezbylo nic jiného, než dojet do cíle.
Sjížděli to 11 dní a kromě max. tří dnů, kdy byl olej, museli překonat úseky WW4, spoustu peřejí a vln, které měly mnohdy více jak metr. Byli bez jakékoliv pomoci zvenčí a odkázáni jen sami na sebe.
Byla to fakt asi nejbláznivější akce, do které Markéta a spol. zatím šli. Mnohdy si za velmi silné zážitky mohli sami. Ano, udělali se hned třikrát a kvůli své blbosti hned třetí den utopili mačety a tím se ocitli v džungli prakticky beze zbraně.
První noc nemohli najít žádné místo na spaní, a tak si ustlali přímo na velkých stopách od pumy. Markéta se tak bála, že celou noc poctivě přikládala do ohně.
Jinou noc se jim zase vytrvale dobýval do stanu kajman, protože si asi ustlali na jeho oblíbeném místě. Markéta řvala hrůzou a on na ni poulil své velké oči.
A do toho pro ně naprosto neznámý vodní terén. Když už po několikáté měli před sebou ohromné peřeje, chtěla Markéta vystoupit. Jenže nebylo jak. Všude se valily hektolitry vody. A když po několika náročných dnech v peřejích už zase slyšeli ten děsivý zvuk valící se vody a hladina před nimi byla o pár metrů zase níž, věděli, že je zase čeká v lepším případě pěkná divočina… |
